John McClane. Sledujete-li akční filmy a neznáte tohle jméno, pak nevíte. Prostě ne. McClane je totiž pojem. Kdo jiný by byl schopen vyřídit Hanse Grubera a jeho zvrhlou skopčáckou partičku v Nakatomi Plaza? Arnie? Ne. Sly? Ani ten ne. Jedině Bruce. Bruce Willise udělala právě tahle role. Ano, můžete mi oponovat, že už pár let předtím zazářil v detektivním seriálu Měsíční svit nebo o čtyři roky později v takřka dokonalém Posledním skautovi, ale McClane je pro něj stěžejní. A tak není divu, že se k tomuhle trochu nerudnému chlápkovi, který se s nikým nepáře a hlášky trousí kde může, po dvanácti letech od natočení třetího dílu vrátil. A nutno říct, že se vrátil ve velkém stylu.
McClane má v noci před Dnem nezávislosti za úkol od svého nadřízeného přivést na policejní stanici k výslechu hackera Matta Farrella. John je radostí bez sebe. Policajt jeho ražení dostane takovou čurdu. Svůj názor po pár minutách od příjezdu k Farellovi naprosto přehodnotí. Farrell se totiž stal nepohodlným pro partu teroristů, která má v plánu udělat po celé Americe chaos tím, že jí zbaví elektřiny, funkčního internetu, televizních stanic… no prostě všeho, co je řízeno počítači.
Willis měl štěstí na lidi. Jak na tvůrce, tak na obsazení. Len Wiseman byla sázka na nejistotu. Režisérovi, který měl před čtvrtou Pastí za sebou jen dva díly hodně debilního Underworldu totiž jen tak někdo nevěřil a, co si budeme povídat, není se ani čemu divit. Pod jeho vedením to totiž vypadalo na devalvaci do té doby kvalitní značky Die Hard. Co se obsazení týče, mladý Justin Long (to ucho z Jeepers Creepers) v roli hackera byl skvělou volbou (třeba jeho pohledy, kdy se McClanea ptá, zda tu a tu situaci už někdy zažil jsou vážně výborné), stejně tak, jako více než slušný záporák v podání Timothy Olyphanta, kterého na podzim uvidíme jako nájemného zabijáka číslo 47 alias Hitmana. Blýskne se i Maggie Q jako kung-fu svině, která Johnovi a jeho „parťákovi“ maličko zavaří.
Na Smrtonosné pasti 4 je skvělá řada věcí. Třeba jen akční scény. Ty záběry prostě nemají chybu. Už jen pohled seshora na auta srážející se v ulicích v důsledku výpadku světelné signalizace nebo honička stíhačky s kamionem. Není co vytknout. Na druhou stranu pak přichází místa "přeplácaná", jako třeba rvačka Johna s Maggie Q ve výtahu a nebo místa, nad kterými budou lidé od počítačů kroutit hlavou. To když se na počítačích objeví nápisy typu „nahrávám virus“ nebo „hackování dokončeno“. Úsměvné. Zároveň je velmi zábavné pozorovat páně McClaneovo, kterak na jakýkoliv styk s moderními technologiemi rezigonoval a při rozhovorech s Farellem leckdy neví, která bije.
To, že čtvrtý díl staví na virtuálním světě, přineslo ovšem řadu působivých scén a hlášek. Třeba účast Kevina Smithe (jestli nevíte, o koho jde, upalujte sem) mě osobně velmi nadchla. Jeho Warlock je typický geek. Žije v malém domku s matkou, málokdy vychází ven (pokud tedy vůbec vychází) a ženské pohlaví je pro něj nejspíš jedna velká neznámá. Celé dny je zavřený ve svém suterénu (tedy, on tomu říká velín ;)) obklopen postavičkami ze Star Wars a psaní deseti prsty na klávesnici by jistě zvládl jen nohami. To ovšem neznamená, že s ním není sranda. A ve spojení on + John McClane z toho vychází výborné odpočinkové místo snímku. Škoda jen, že se slovník hlavního hrdiny kvůli nízkému ratingu poměrně umírnil, čímž ovšem neříkám, že by tu a tam neutrousil podařenou hlášku.
Smrtonosná past 4.0 je důstojným pokračováním. Dost jsem se bál, aby to bylo vůbec koukatelné, ale že se na to bude dívat až tak dobře jsem vážně nečekal. Wisemanovi za to patří dík. Ostatně, to, co převedl ve čtyřce, možná znovu zúročí v pětce, která by teoreticky, alespoň podle posledních slov Bruce Willise mohla vzniknout. To bych ale až moc předbíhal…
Rozhodně se na to podívejte, zatím nejlepší letošní pokračování!
