Jason Reitman je typ člověka, jenž umí vyprávět nevážně o vážných věcech. Umí pobavit způsobem u něhož se imaginárně zasmějeme a dokáže nás zkrátka vycucnout z křesel, ať už doma či v kinech mezi osudy hlavních aktérů. Nejprve se dostalo na cigerety, spolu s úspěšným řečníkem tabákové společnosti, jehož roli ztvárnil herec Aaron Eckhart, ve filmu Děkujeme, že kouříte, podle knižní předlohy Christophera Buckleyho. Film napěchovaný satirikou, ironií a nekonvenčním posměchem až k prasknutí, vydělal na 25 miliónu dolarů a byl nominován na dva Zlaté glóby. Jo to není až tak špatně Jasone.
Posléze, to byla cynická komedie Juno, kterážto nedokázala člověka křečovitě rozesmát, nýbrž zaujmout nevšedním teenagerovským příběhem a upřímnou zápletkou, kde šestnáctileté děvče přijde do jiného stavu se svým stejnověkým kamarádem a rázem stojí před otázkou, zda si dítě nechat či ne. Taktéž obdivuhodný svérázný výkon mladé talentované herečky Ellen Page, dostal nemálo lidí do kolen. Film byl čtyřikrát nominován na Oskara, z čehož jednou onou sošku získal, za nejlepší originální scénář a vydělal přes 150 miliónů dolarů.
To jsou však dvě velké odbočky. Nyní stojíme před novým počinem onoho režiséra, Lítám v tom (Up in the Air), u něhož se Reitman opět nechal plně inspirovat stejnojmennou knižní předlohou spisovatele Walter Kirna, z roku 2001. Ty knížky se mu zkrátka líbí a my jen doufáme, že se mu líbit nepřestanou, neboť mu tyhle adaptace vážně sluší a byla by škoda to zahodit. A když jsou peníze na natáčení, jakože opravdu jsou, tak není problém obsadit ve fimu i Clooneyho, jehož honoráře šplhají dnes již nevěřícně vysoko. Ale kdepak, my mu to přejeme.
Vyhodit člověka z práce je mnohdy těžší než se zdá. Přeci jen, onoho člověka vídáte každý den po dobu několika let a jen tak se sním rozloučit není pro některé nejsnadnější. Proto zavoláme do firmy ISM, která se zabývá strategickou podnikovou optimalizací, pro usnadňování práce šéfům amerických společností. Uf to je krkolomná fráze. Stručně řečeno - zaměstnanci ISM létají po státech, aby lidem oznamovali, že mají "padáka" (jo jo, You're fired). Mezi elitním pracovníky této satirické a upřímné firmy patří také Ryan Bingham tedy nikdo jiný než George Clooney, který je se svou prací vnitřně spjatý a lpí na svých každodenních zásadách. 322 dní (to vážně není rok, nebojte) v roce létá napříč Amerikou tam a zpátky, aby konal své pracovní povinnosti. Zároveň chce dosáhnout svou osobní ambici, tedy nalétat 10 miliónu mil. A to je setsakramentská ambice. Všechno mu však může překazit mladá začátečnice, Natalie Keener (Anna Kendrick), jež přichází s nápadem, jak předejít zbytečnému cestování letadlem. Do všeho to vejde také půvabná Alex (Vera Farmiga), v niž nachází Ryan časem něco víc, než jen požitek na jednu noc, čemuž se ve finále diví i on sám.
Když se to tak vezme tak je to vlastně pohled na klasický život, klasického Američana v klasické americké asociaci (v klasickém reálném čase). Nejde však říct, že je to nuda. Naopak, je to paráda. Příběh je totiž inteligentně poskládaný a neprolínají to zbytečně nudné nebo nic neříkající pasáže. Černý humor a vtipy, kterým se není třeba smát a herecký výkon v podání šedivého Clooneyho na jedničku. Fujtajbl, já v tom lítám.
Upřímně, tu knihu z níž se Riteman inspiroval jsem nedokázal dočíst. Ačkoliv v 99 % případů dá knižní podoba víc jak film, tak si troufám říct, že zde se to ubohé jedno procento uplatní. A jelikož jsme fanoušci filmu, nebo spíše filmoví fanatici, tak samozřejmě zvedáme palec pro zpracování od Jasona Reitmana. Navíc doufáme, že právě tahle slina, kterou chytil už od eh, od, eh jo, samotného začátku své kariéry režiséra, mu patřičně vydrží a bude ve svých výkonech pokračovat. Ano Jasone, jen tak dál.
