Příběh Normana a Normy Batesových, kteří se po smrti otce a manžela přestěhovali a začali žít "nový život" v domě nad ponurým motelem, byl po prvním díle příslibem slušné thrillerové podívané. A to přesto, že seriál startoval z nelehké pozice – jako prequel legendárního hitchcockovského fláku Psycho.
Po šesti dílech je jasno, že to byly pouze plané naděje. Tvůrci série se zřejmě nechali uchlácholit solidní sledovaností americké premiéry a scénáristické kličky začali sekat jako Baťa cvičky. Na tom by nebylo nic divného – je to seriál, zvraty a nečekané příběhové otočky k němu jako takovému neodmyslitelně patří. Z Bates Motelu však čím dál více doslova civí snaha děj zbytečně natahovat, v horším případě jej rovnou prznit nevysvětlitelnými kroky.
Muž zákona Zach Shelby si může s jednou rukou v zadku dovolit stopit důkazní materiály, v lese nad městem se jakoby nic pěstuje ve velkém tráva, některé úseky na sebe časově nenavazují, jiné zase až moc – tehdy má člověk pocit, že nesleduje seriál, ale interaktivní film, nebo rovnou počítačovou adventuru.
Norman se pohádá s "matkou", vyběhne ven, kam ale právě přijíždí jeho cysticko-fibrózní kamarádka. Takových podivně-plynulých přechodů nabízí Bates Motel spoustu. Jenže to nejsou důmyslně propracované tahy ve scénáři, nýbrž nahodilé výmysly. Scénáristé si prostě chtějí zjednodušit práci a čekají, zda jim to divák slupne i s navijákem.
Bates Motel tím pádem padá do šedých vod průměru, z kterých ho tahá jen představitel titulní role Freddie Highmore. Vera Farmiga naopak svůj herecký rejstřík omezila pouze na přemrštěné výrazové výkyvy, jimž dominují zejména hlasité skřeky nebo naopak povzdechy. A to je poněkud málo.
