Z pera Jiřího Hubače vzešlo hned několik zásadních televizních a filmových věcí a jednou z nich byla právě Sanitka. Na svou dobu neobvyklý seriál Jiřího Adamce točený ruční kamerou, s podmanivými, byť občas patetickými a poplatnými dialogy, zápletkami a většinou velmi kvalitními hereckými výkony. Naproti tomu stojí Sanitka 2, pokračování, na němž pracoval režisér Filip Renč několik let, s jiným kameramanem a hlavně scénáristou.
Tím je Ivan Hubač, syn Jiřího Hubače, který je pod pseudonymem Ivan Hejna podepsán pod vyloženou hrůzností s názvem Poslední sezóna. Svých nekvalit bohužel dostál i v Sanitce 2. Jaromíra Hanzlíka coby doktora Janderu odstavil na druhou kolej, hlavní prostor dostal Jiří Dvořák a jeho ředitel záchranky Kaderka. Jak už to bývá, na place se objevila záplava nových postav, od syna doktora Mádra (Jan Budař) přes Janderovu ženu (Dagmar Havlová) a syna (Václav Jiráček) až po matku Kaderky (Jiřina Bohdalová) a jejího druhého syna (Vladimír Javorský).
Což je hned první problém, protože v té změti rolí se orientuje velice špatně, některé postavy jsou vyloženě zbytečné, jiné by si zasloužily prostoru daleko více. Silně skřípou i Hubačovy oslí můstky, ať už je to zmínka o doktorovi Skalkovi a jeho miss Dior, nesmyslné zakomponování Zdeňka Srstky a hlavně zkratkovitě a prázdné, nebo zcela přebytečné dialogy.
Jandera se vrací z mise Lékářů bez hranic, na letišti jej vítá celá famílie včetně bývalé ženy Evy (Zlata Adamovská) a celé je to pojato tak, že se divákovi coby úplnému blbovi vysvětlí kdo je kdo („Brácho, ty nevíš, že už jsem rozvedenej?“), aby se mohlo pokračovat dál. Takových momentů nabízí Sanitka II spoustu – třeba Janderovo setkání s Mádrem po letech.
Scénáristické berličky a podpásovky a naprosté vylhanosti jsou vidět na každém rohu. V příběhu nechybí neodbytný paparazzi nebo zkarikovaní skinheadi, kterým při útoku na bezdomovce hraje hudba s německými frázičkami.
Na druhém břehu pak stojí hrstka slušných nápadů z řad technikálií, které však mohou na chatrném základu obstát jen stěží. To je případ třeba split-screenu jako ze seriálu 24 hodin nebo prolínaček obrazu do obrazu. Nutno dodat, že kamera Petra Hojdy se s tou Šajmovičovou nedá srovnávat (zoomy a podhledy jsou nadbytečné, opakují se, pocit akčnosti nenavozují ani zdaleka).
Sanitka 2 je zklamání. Na výborném základu vznikl tvar, který původní seriál nectí ani náznakem. To, že je vše pojato dynamicky, není na škodu, jenže s tím jde ruku v ruce dost podstatný fakt. Aby zůstal obsah obsahem, postrádá nová řada vybalancovanost a sklouzává do povrchnosti, jednoduchosti a důvod pro její sledování pak mají jen tvrdí konzumenti vycvičení nenáročnými dílky typu Ordinace. A to je škoda.
