Talentovaný šestatřicetiletý režisér Cary Fukunaga debutoval před pěti lety dramatem Sin nombre. Cena za nejlepší režii na festivalu Sundance předznamenala, že by o něm v budoucnu mělo být slyšet. To se potvrdilo hned o dva roky později, co působivě zfilmoval Janu Eyrovou. Nejnovější adaptace slavného románu, do jejíž titulní role obsadil Miu Wasikowskou, si vysloužila uznání od kritiků i diváků a přestože Fukunagovo dílo získalo jen jednu oscarovou nominaci za kostýmy, i tak bylo jasné, že tenhle kalifornský rodák se jen tak neztratí. A Temný případ (True detective) je toho jasným důkazem.
Hart (Woody Harrelson) a Cohle (Matthew McConaughey) zrovna začali pracovat na jednom nevábně a hodně podivně vypadajícím mordu. Noviny si rázem oblíbily termín "okultistická vražda", což je sice hezké, jen pachatel jaksi v nedohlednu. Ale Cole a jeho nerozlučná dvojka – tedy sešit plný poznámek – už jsou o krok napřed. Hart se zatím na svého parťáka dívá skrz prsty. Cohlea, který nespí a vede "divné řeči", zná sotva pár měsíců a dostat jej na večeři k rodince je téměř nadlidský výkon.
A pak je tu ještě jedna rovina. Skok z roku 1995 do současnosti, kdy se stal mord až nápadně podobný tomu, co před lety. Hart a Cohle jsou na výsleších, přesně popisují průběh nesnadného vyšetřování často zabíhají do soukromí, voiceovery se různě prolínají. Jsou to už trochu jiné postavy, které si něčím prošly, na věc se dívají s odstupem a životními zkušenostmi a každý to řeší po svém. A taky krapet jinak vypadají...
Temný případ je velice povedený úkaz, který bychom si měli užívat. Na televizních obrazovkách se něco podobného často nevídá a produkce HBO opět potvrzuje kvalitu, s níž může směle konkurovat kinofilmům. Jenže tohle je mnohými odepisovaná obrazovka. Neprávem. Tvůrci seriálu na to jdou od lesa a nechávají chvíli flashbackově tápat. Obě roviny jsou od sebe vzdáleny sedmnáct let a každá je jiná, každá má své – zatímco současnost je převážně zachycována na amatérskou, statickou kameru v jednom kanclu, události v 90. letech popisují průběh tehdejšího vyšetřování podivné smrti mladé feťačky a prostitutky.
A to vás pohltí. Hart je ráznější fotr od rodiny, Američan prezentující se jako "pan Správný". Cohle je naprostý opak. Podivín, který žije v bytě s jednou matrací, má nastudované ty nejbizarnější postupy a psychologické profily vrahů a sní o tom, že se jednou celé lidstvo sejde na prosektuře. Jak Harrelson, tak McConaughey, podávají perfektní herecké výkony, ale někdejší hezounek, kterého by ještě před pár lety kdekdo tipoval do doživotních rolí v romantických komediích, však přece jen kraluje. Jeho odměřený, temný a nevyzpytatelný Cohle je kreace, jíž potvrzuje, že by bylo hodně bláhové s ním nepočítat do charakterních rolí (nominace za nejlepší herecký výkon v Klubu poslední naděje je už pouze třešničkou na dortu).
K tomu si připočtěte prázdné a odcizené prostředí amerického jihu, atmosféru, která by se dala krájet, další typově velmi přesné postavy, výpravu s dobovým akcentem a příslib do dalšího dílu, že úvod byl skutečně jen pouhý methylový bonbón na rozjezd.
