Očekávaný Deadpool nezklamal, vysoká očekávání byla naplněna a superhrdina, který je víc super, než hrdina, válcuje publikum svým brutálně černým humorem a nekorektním jednáním. Zároveň se nevinné sebereflexivní pomrkávání směrem k publiku změnilo ve výkřiky, které baví a diváci je doslova "žerou".
Hlavní hrdina, Wade Wilson, byl klasický bastard, žoldák, charismatický zmetek, který se rád zrdžuje ve společnosti dalších zmetků a dává sodu ještě větším zmetkům. Frajer, co si každého podá a každou svou akci ještě "opepří" uzemňující hláškou. Jenže Wade má rakovinu a jediný způsob, jak uniknout smrti, spočívá v tom, že se nechá uměle zmutovat. Jenže organizace, která tento typ "léčby" zprostředkovává, má trochu jinou představu o výsledku a uplatnění svých výtvorů a navíc si Wade nesedne s hlavním psychopatem, takže je požár na střeše, doslova. Psychopat Francis aka Ajax, který nedůvěryhodnou organizaci vytvářející mutanty vede, za odměnu a dobré chování opraví Wadovi fasádu natolik, že vypadá jak mladší ségra Freddyho Krugera. To se samozřejmě chlapíkovi s obdivuhodným vzhledem arogantního cápka nelíbí...
Jelikož se Wadovi mimoděk podaří všechny přesvědčit o své smrti a mutací získal schopnost rychlé a zázračné regenerace, spíchne si epesní kostým, nahodí si chytlavý nickname a rozpoutá peklo ve snaze dostat se ke Francisovi, bez ohledu na to, kolikrát je při tom rozstřílen, pobodán, rozsekán... A protože se nacházíme ve stejném makrouniverzu, které obývají i X-meni a Stan Lee zde pracuje jako DJ ve stripbaru, vyslechneme si u cesty za pomstou hromadu hlášek, které naprosto drtí celý Hollywood.
Deadpool se vysmívá marvelovskému světu i všem filmům způsobem, který je na blockbuster zcela ojedinělý a funguje naprosto skvěle. Do toho se valí hutné akční scény a na pozadí se line jemná a očekávatelná romantická vrstva. Zcizující prvky Deadpool předhazuje s ohromnou kadencí a ukazuje novou cestu, kudy se budou chtít všichni nyní vydat. Ví o sobě, neváhá se zeptat, zda je v jeho světě profesor Xavier ztvárněn Patrickem Stewartem nebo Jamesem McAvoyem, popkulturní reference jsou snad v každé hlášce podmínkou. Proto tak baví, přináší zcela nový rozměr odkazování sama na sebe a zcizování je pro něj základním funkčním předpokladem.
Překvapivě se role Deadpoola zhostil Ryan Reynolds, jehož výkon je na jeho obvyklý rozsah zcela fenomenální (hlavně ty části, kdy se už nemusíte dívat na jeho výraz a charisma mu dodává maska). Dobrým nahazovačem hlášek je také T. J. Miller v roli barmana Weasela. Sympatická Morena Baccarin ztvárnila Deadpoolovu lásku Vanessu, samozřejmě se po ní, jakožto typickém zájmu hlavního hrdiny, moc nepožaduje, aby mluvila a stačí když se promenáduje sem a tam spoře oděná. Hlavního šmejda si zahrál Ed Skrein, který si vystačí s tím, že má britský akcent a odhaluje zlé plány.
Celovečerní debut Tima Millera víří stojaté vody filmových komiksových adaptací. Deadpool si zaslouží pozornost, které se mu také momentálně bohatě dostává. Sice se pevně drží zajetých struktur vyprávění i prezentace, ale otevírá další stupeň vzájemné komunikace mezi filmem a diváky.
Michala Benešovská
