S užvaněnými a ještě k tomu navíc rádoby šokujícími filmy mám velký problém. Rád bych vám uvedl příklad podobného filmu, ale vzhledem k tomu, že mě nic tak rychle nenapadá a vy si jistě dovedete udělat obrázek, ponechám prototyp šablony zcela na vaší představivosti. Když jsem tedy mířil na promítání Síly srdce, příběhu z Pákistánu, kde unesou manžela Angeliny Jolie, která je v té době navíc v šestém měsíci těhotenství, dopředu se mi zjevovaly mraky titulků k přečtení a spousta prázdných slov. Jméno známé herečky mě v tom navíc, vzhledem k jejím dobročinným zájmům, tak nějak utvrzovalo a prostě nebudu mít nečisté svědomí, když řeknu, že jsem k tomuto filmu nechoval moc velké sympatie. A on mě místo očekávané nudy pořádně nakopnul do zad.
Základní příběhovou linii jsem naťuknul jen velice povrchně a cítím povinnost jí věnovat celý odstavec. Daniel a Mariane Pearlovi jsou reportéři pracující na článcích v Pákistánu. Mariane je v pokročilém stádiu těhotenství a po noci strávené v Karáčí by se měli oba vydat na odpočinek zpátky do Evropy. Daniel ovšem musí udělat ještě jeden rozhovor s velkou rybou místních nepříliš legálních služeb. Do příštího rána se ale nevrátí domů a po několika hodinách jej policie označí jako uneseného. Síla srdce tedy líčí především dojmy a pocity tehdy velice zranitelné Mariene, která musí počítat s nejhorším, ale zároveň udržovat naději, že se jí milovaný Daniel vrátí. Je dost možné, že jste o tomto příběhu již slyšeli – ano – jedná se o vylíčení událostí z roku 2002, které se doopravdy staly. Upozorňuji však, že je lepší o tomto případu z minulosti nic nevědět, tak jako já.
Abyste si z prvních vět článku nemysleli, že Síla srdce je akční sondou do světa pákistánského terorismu a na kecání či hlubokomyslné výroky zvysoka kašle, musím vás vrátit zpátky na zem. Smutné oči a lesknoucí se slzy v tváři Angeliny, policejní komando pracující ve dne v noci na nalezení Daniela, zkoumání počítačů, hovory s podezřelými a další podobné věci pasují film na čistokrevné drama, jak se očekávalo. Dvacet vteřin střelby, která je úplně zbytečná a navíc v ní není jasné, na koho se vlastně střílí, film z dramatického žánru nevytáhne. Připravte se prostě, že jdete na drama propojené s vyšetřováním únosu; střílení a thrillerových prvků si užijte třeba v Království.
Režisér Michael Winterbottom navíc umí a jeho občasné vychytávky (blesky fotoaparátů na černém skle automobilu, dobré kratičké retrospektivy) film povyšují na překvapivě slušnou vizuální hodnotu. Síla srdce ovšem na rozdíl od podobných filmů (znovu nebudu jmenovat) slušně odsýpá a do hodiny a čtyřiceti minut se vejde spousta dějových zvratů, malých i větších událostí a když už skutečně není ve scénáři nic šokujícího, přijde na řadu pohled do minulosti vztahu Daniela a Mariene a k mému překvapení se nejedná o běžné citové vydírání, ale slušně natočené vzpomínání na společné a šťastné chvíle dvojice. Ty ostatně naberou větší síly až po samotném skončení filmu.
Kdyby mě tedy skutečně někdo donutil k přirovnávání Síly srdce k jinému snímku stejného žánru, asi by ze mě vypadla zmínka o Letu číslo 93 od Paula Greengrasse. Oba filmy popisují tragédii, byť jeden hromadnou a druhý osobní, v obou se ovšem hodně volá, vyšetřuje a panuje beznaděj a zmatek. Winterbottomovi rovněž není cizí digitální kamera, která je zde velmi příjemná. Režisérskou práci proto hodnotím jako velmi slušnou a na pomyslné stupnici by si vysloužila solidní devítku – snad tak konečně vytrvalému Britovi padne do rukou nějaká pozlacená soška. Po té spoustě kvalitních evropských filmů by si ji už konečně zasloužil.
Pomalu ale jistě se však dostávám k bodu filmu, který si zaslouží dvojnásobnou pozornost. Hlavní herečce, Angelině Jolie, pro kterou je to nejvážnější role od dob Narušení z roku 1999, za níz ostatně dostala cenu Akademie. Fandy jejích ženských předností můžu uklidnit, protože ač je tu Angelina nenalíčená a její účes se dá považovat za silně obskurní, sekne jí to a vypadá dobře. Co se však týče jejího herectví – dá se s klidem v duši říct, že se o něj alespoň snaží. Výkon celkově se však dá považovat pouze za průměrný a její několikaminutový křik z druhé poloviny filmu způsobuje spíše ježení vlasů než dojetí. Jolie prostě niky nebude natolik dobrou herečkou, jako její otec (pro neznalé je jím Oscarový herec Jon Voight) a v Tomb Raideru či v Pan a paní Smithovi jí akčnější pasáž seděla mnohem více. Bohužel, její nejistý herecký výkon sráží jednu hvězdičku dolů.
Jaká tedy Síla srdce je? Více, než dobrá, říkám já. Vlastní příběh, který dokáže zaujmout a při troše tolerance se dá označit i jako originální. Dále má schopného režiséra, který ve svém hollywoodském debutu zachraňuje všechno, co se v konverzačním dramatu zachraňovat dá. Když se tedy nebudete zaobírat hledáním akčnější atmosféry a překousnete podivuhodnou kreaci Angeliny Jolie, měla by se vám Síla Srdce zalíbit. Ameriku tímto Winterbottom nedobije, ale pár diváckých pocitů určitě ano.
Daniel Krásný
