Kariéra Bena Afflecka je velmi nerovného směru. Zatímco si v devadesátých letech společně s Mattem Damonem obstaral Oscara za scénář k filmu Dobrý Will Hunting, jeho herecké schopnosti byly a jsou považovány za jen lehce nadprůměrné. V Pearl Harboru a Výplatě dokonce kritici sváděli vlažnost svých hodnocení filmů právě na Affleckovy špatné dramatické schopnosti a to, nehledě na povahu, zamává s každým ambiciózním umělcem. V poslední době však začal Ben brát role v menších, ale za to kvalitnějších filmech (Hollywoodland, Světák) a v roce 2007 se poprvé postavil i za filmovou kameru, a to jako režisér dramatu Gone, Baby, Gone.
Jeho prvotina je vytvořena podle předlohy Dennise Lehana, mj. třeba autora Eastwoodem zpracované Tajemné řeky, a jedná se o absolutní kriminální drama. Patrick Kenzie a Angie Gennaro je dvojice soukromých detektivů, která se zaměřuje především na hledání pohřešovaných osob. A jsou to právě tito dva, které zkontaktuje teta uneseného čtyřletého děvčátka, jejímž případem se zabývá téměř celá bostonská policie. Patrick s Angie tuto práci přijímají a začnou spolupracovat s několika policisty na zkoumání minulosti drogově závislé matky a společně hledají toho, kdo malou Amandu unesl.
Zní vám to jako zcela obyčejný příběh o hledání děvčátka někde mezi špínou a hromadou drog? Ano, nejspíše zní, ale Lehane naštěstí není autor, který by psal klišovité scénáře a stejně jako tomu bylo v Tajemné řece, i zde vás na konci čeká určité ponaučení a působivé zamyšlení nad činy ostatních. Zápletku nebo cokoliv, co by z dálky připomínalo spoilery, zde prozrazovat nechci a nebudu, ale jen bych rád poznamenal, že zápletka, kterou Gone, Baby, Gone servíruje, nebezpečně balancuje na hranici geniality a směšnosti. Naštěstí pro film se nakonec na tu hanlivou stranu nepřekotí, ale o bravuře a jiných superlativech se hovořit rovněž nedá. Zkrátka a dobře vás poslední půlhodinka překvapí, naštve, uklidní a potom už je to jen na vás, na kterou stranu vašeho „balancovníku“ se přehoupne. U mě zůstala na zlatém středu, což rozhodně neznamená nic špatného.
Gone, Baby, Gone je navíc film velmi ukecaný, avšak narozdíl od jiných snímků se to nedá považovat za zápor. Prostě podobně jako tomu bylo v Zodiacu Davida Finchera si Gone, Baby, Gone v některých částech spíše čtete, než abyste se na něj dívali a vzhledem ke kvalitě dialogů a scénáře to vůbec nevadí. Když ale přijde pasáž, která se odehraje zcela beze slov, dostane se vám zcela nečekaně kvalitní a na pohled velice zkušené režisérské práce Bena Afflecka. Jeho zpracování přepadu feťáckého doupěte nebo vlastně i samotného závěru si zaslouží oba palce nahoru. K jeho režijní práci zkrátka nenacházím žádných výhrad a i např. tolik obtížnou akci v naprosté tmě, kterých se režiséři obecně bojí, zvládl na jedničku. Za nominaci na Oscara pro jeho práci bych se vůbec nezlobil.
Kdybych měl ovšem na miskách vah vážit režii a novelu, podle které je film natočen, Affleck by vyhrál i zde. Nemůžu říci, že by kostra příběhu nebyla dobrá, avšak obsahuje i postavy, které jsou v celkovém vyznění příběhu spíše pro okrasu, než aby něco důležitého řekli. Angie Gennaro je třeba role, bez které by se Patrick obešel a scény dialogů mezi ní a Patrickem nemají ani kapku šťávy. O podivné a nezdravě překvapivé zápletce jsem se již zmiňoval, ale to je rozhodně fakt, který by měl divák posoudit až po zhlédnutí. Zkrátka pokud byste v mé duši hledali červy pochybností (a že já mám duši prolezlou spoustou filmových červů), směřovali by k nejasnostem ve scénáři. Dialogy jsou ale i přesto opravdu precizní.
Naopak bez chybičky jsou herecké výkony, zvláště potom Casey Affleck (bratr režiséra Bena) v hlavní Patrickově úloze. Je civilní, přesvědčivý a mimické svaly používá o něco citlivěji než sám režisér. Ed Harris a Morgan Freeman předvádějí absolutorium jako vždycky a porotu přesvědčila i Amy Ryan v roli drogově závislé matky, která pro tento film obstarala jedinou nominaci na Oscara.
Gone, Baby, Gone je film, jenž po celém světě dostává nejvyšší hodnocení, a naštvaní fandové se ptají, proč se neprohrabal do nominace na královskou kategorii na úkor Juna nebo Michaela Claytona. Mě tato ignorace „klenotu“ podobně jako u Amerického Gangstera příliš nepřekvapila. Toto kriminální drama je ve výsledku velmi kvalitní, avšak nepřináší nic tak úplně nového a nezapomenutelného, díky němuž bych se na něj měl příští rok v lednu vzpomenout jako na neprávem zapomenutý film. Ano, doporučuji ho všem milovníkům kvalitního atmosférického filmu a tu sedmičku, kterou najdete na konci stránky, si rozhodně zaslouží, Ale na vynášení Afflecka, coby režiséra, do nebes, bych ještě pár let počkal. Ať si příště napíše předlohu sám a nezapomene nic ze své současné zručnosti. Potom by to mohl být zlatý plešoun jako vyšitý.
Daniel Krásný
