Film s předlouhým názvem Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street přináší vše, na co jsme od tohoto režijního špílmachra zvyklí. A zde je ono jádro pudla. Nabízí totiž opravdu vše a někdy o trochu víc, čímž se jeho kvality poněkud zakalují. Ale pomalounku polehounku, nevybalím vám přeci vše na začátku. S kým vlastně budeme mít tu čest?
Příběh holiče Benjamina Bakera alias Sweeneyho Todda je inspirován legendou z 19. století a jeho ztvárnění vychází z Broodwayského muzikálu stejného jména. Spojení krimi-thrilleru s hororově laděným muzikálem zní samo o sobě zajímavě. I příběh samotný je velkým lákadlem. Sweeney (Johnny Depp) se vrací do Londýna, aby se pomstil za příkoří, které mu způsobil soudce Turpin (Alan Rickman). Jeho touha mstít se je tak velká, že si ze zabíjení udělá živnost, v čemž mu pomáhá pekařka masových koláčků paní Lovettová (Helena Bonham Carter). Cesta za pomstou není však tak snadná jak se na první pohled zdá. A na závěr nebude zřejmě nikdo šťastný.
V příběhu sice nehledejte žádné složitosti, na druhou stranu mu však rozhodně nechybí poutavost. A i když první polovina plyne poměrně pomalým tempem, atmosféra špinavého Londýna 19. století a zejména Johnny Depp uchvátí dostatečně a než se člověk rozkouká, dá se Sweeney Todd do holení a to je pak teprve šupec mazec. Pokud neznáte předchozí filmy Tima Burtona, budete nadšeni neuvěřitelnými obrazy a invencí autorovy (rozumějme Burtonovy) imaginace. Pokud Tima Burtona znáte a jeho filmy milujete, budete také nadšeni, protože Sweeney Todd obsahuje vše co již bylo možné vidět v Ospalé díře, v Mrtvé nevěstě, v Karlíkovi a jeho továrně na čokoládu, ve Velké rybě,... Pokud ovšem Tima Burtona znáte, ale těšili jste se na něco nového, čím Burton opět překvapí, tak nastává problém.
Sweeney Todd totiž obsahuje vše, co mají Burtonovi diváci rádi. Morbiditu, humor (tentokrát snad ještě černější než je zvykem), písničky, pompézní výpravu,... Ovšem nemohu si pomoci, ono je to pořád takové stejné, jako jsme už mohli několikrát vidět. Navíc některé autorovy postupy prostě do koncepce filmu nezapadají. Kde mi v Karlíkově továrně na čokoládu přehršel výpravnosti nevadila, zde mi v některých scénách prostě nesedí. Vím, že autor chtěl barevností určitých scén navodit pocit milých vzpomínek, popřípadě snění, ale vzhledem k tomu, že takových devadesát procent snímku je stylizovaných do až gotické atmosféry (vždyť sám Sweeney vypadá jak nějaký fanoušek gothic rocku) se mi zmíněné barevné scény se zbytkem filmu bijí.
Dalším tématem samo pro sebe je ono muzikálové pojetí. Nevím proč, ale dobrých dvacet minut po začátku filmu jsem si stále říkal: „A nebylo by to lepší pouze namluvené?“ Nejde ani tak o to, že Johnny Depp zkrátka není žádný zpěvák (k čemuž se ještě dostaneme), ony mi často neseděly ani samotné písničky. Melodie se opakují, texty jsou dosti nevyrovnané, některé velmi chytré, jiné naopak příliš jednoduché. Navíc neustálé přechody ze zpívané do mluvené fáze mne přinejmenším ze začátku dosti rušily. V Ukradených Vánocích, které Burton napsal a produkoval, jsou písně chytlavé, tudíž si člověk pouští film kvůli písním. Sweeneyho rád znovu shlédnu kvůli hercům a příběhu, písničky mi prostě spíše překáží.
O Burtonovi je známo, že si na vizuální stránce zakládá, tudíž nečekejte, že by tentokrát mistrovi ujela ruka. Až na zmíněné nesoulady mezi barevnými (až kýčovitými) obrazy a zbytkem filmu je výpravná část na jedničku. Navíc se mi tentokrát moc a moc líbily kostýmy, které byly naprosto úchvatné. Sacha Baron Cohen (ano, ten týpek co nám představil Borata a Aliho-G) nechutně snobský ve svém modré plášti. Timothy Spall (známý například ze ztvárnění role Červíčka v Harry Potterovi) vybavený neuvěřitelnou skládací holí. Ale všemu vévodí kostýmy Deppa a Bonham Carterové. Kamera, až na pár počítačových animací, které, zase nevím proč, na mě působily odfláknutě, perfektně podkresluje atmosféru filmu. A je třeba určitě chválit a nevytýkat.
A dostávám se k hereckým výkonům. Sweeney Todd v podání Johnnyho Deppa je fantastický do chvíle, než začne zpívat. V tom okamžení mne často tahá za uši. Je chválihodné, že nám Depp předvedl své pěvecké umění, ale asi bych to zvládl i bez něj. Přesto je evidentní, že Depp svým výkonem celý film táhne a jeho grimasy jsou často přinejmenším stejně hrůzostrašné, jako jeho make-up. Zdárně mu sekundují Helena Bonham Carterová, která je pro mne jednou z nejzajímavějších hereček této doby (mimochodem manželka Tima Burtona) a Alan Rickman. Ten do ztvárnění soudce Turpina dal vskutku mnoho a působí tak nechutně povýšeně, až vám musí být sympatický. Z dalších zdařených kreací nelze nezmínit Timothy Spall, slizoun jeden slizká a nafoukaný Sacha Baron Cohen, u kterého lituji, že nedostal většího prostoru. Přesto nemohu Burtonův výběr herců pochválit. Hlavní představitelé zamilovaného páru Tobyho a Johanny, tedy Jamie Campbell Bower a Jayne Wisener mi dojem kazí. Bower mi totiž připomíná slizkost Leonarda DiCapria přimrzlého ke kře v Titanicu a Wisenerová není hezká a vzhledem k tomu, že nemá moc prostoru, nemůže dokázat, že je alespoň dobrá herečka.
Celkově shrnuto je Sweeney Todd kvalitně zrežírovaným a zpracovaným dílem se skvělými hereckými výkony. Bohužel je příliš Burtonovský a to ve špatném slova smyslu. Autor použil všechny páky k tomu, aby diváka zaujal. Film obsahuje ale minimum nových postupů. Vzniklo tedy precizní, ale neoriginální dílo. Je to jako kdyby Burton vykradl sám sebe. Navíc tah se zpívajícím Deppem také nedopadl úplně nejlépe. Ne každý umí vše. Je však faktem, že kdybych se tolik netěšil, asi bych film tak kriticky neviděl. Je totiž dobrý, ale ne tak dobrý, jak jsem čekal.
Tomáš Čada
