Filadelfský režisér Sidney Lumet se společně s Davidem Cronenbergem řadí do zajímavé a pro diváky rozhodně nesmírně zajímavé skupiny tvůrců. Cronenberg si vybudoval pověst tvůrce se zajímavou představivostí, který se proslavil hity z osmdesátých let jako Moucha, Mrtvá zóna nebo Příliš dokonalá podoba. Na přelomu tisíciletí jej už ale každý posílal do starého železa, protože jeho nové snímky (Crash, Pavouk) už nebyly ani zdaleka tak přitažlivě cool. Cronenberg se ale zmátořil a v roce 2005 vstal z popela díky Dějinám násilí a letos vlastně i výtečnými Východními přísliby. Zrychlil tempo, začal budovat poctivou atmosféru a vrátil se. A svět mu tímto opět leží u nohou.
Lumetovy kariérní zlomy ale jsou ještě markantnější. V roce 1957, čili v roce, kdy chodil Cronenberg do sedmé třídy základní školy, natočil kultovní thriller 12 rozhněvaných mužů a nastartoval tak svou úžasnou kariéru. Filmy jako Serpico, Psí odpoledne nebo Network se zapsaly do mnoha filmových kronik a společně s nimi proslavily i Lumeta. Jenomže od osmdesátých let nenatočil tento režisér žádný výraznější film, což vyvrcholilo v roce 1997 tragickou Glorií se Sharon Stone. Rok 2006 ale znamenal velký obrat. Lumet se vrátil na soudní dvůr a natočil Dokažte mi vinu, brilantní krimi komedii s Vinem Dieselem.
Než ďábel zjistí, že seš mrtvej se do kin dostává přesně rok po zmiňovaném comebacku. Pod nálepkou rutinní a klasické kriminálky se navíc v těchto dnech protáčí i v našich kinech. V Americe dostal během několika týdnů přízvisko „klubového filmu“, který toho ve výsledku nabízí mnohem více než některé, měsíce či roky očekávané trháky. A může za to nejen Lumet, ale také scénář Kelly Mastersonové a bravurní výkony herců.
Příběhová linie samotná je v základu neobvyklá a navíc je zabalena do obvyklejší, ale o to tajemnější podoby. Bratři Andy a Hank potřebují rychle sehnat pořádné peníze, a jak se zdá, správnými a legálními cestami to nepůjde. Rozhodnou se tedy vyloupit klenotnictví, patřící jejich otci, které není příliš dobře hlídané, a navíc oba vědí, že otec má šperky dobře pojištěné. Jenomže plán selže a oběma synům začne hrozit nejen kriminál. Tento relativně netradiční příběh je navíc ještě roztříštěn do mozaiky, která je tolik známá například Christopheru Nolanovi, a toto, stále ještě relativně novátorské pojetí příběhu, vám rozhodně nesedí na film, který natočil čtyřiaosmdesátiletý režisér.
Střídání minulosti, současnosti a budoucnosti zde navíc není nějak brutálně ohraničeno. Tvůrci hodně sázejí na divákovu pozornost a scény na sebe tak navazují třeba jen jednou společnou scénou, napodruhé zabranou z jiného úhlu. Tento mozaikovitý styl, leckomu v dnešní době již lezoucí na nervy, je v této kriminálce využit opravdu pozoruhodně dobře. Zvláště také proto, že tempo není nijak zběsilé, a kdyby čas tedy plynul pěkně postupně, asi by o vaší smrti věděl ďábel mnohem dříve. Každopádně tato roztříštěnost není přeci jen taková, na jakou jsme zvyklí. Zatímco Richie nebo Nolan jí využívají k tomu, aby na konci ukázali divákovi, jací jsou chytráci a jak na vás s pointou vyzráli, zde se děj tříští jen kvůli postupnému pronikání do motivací postav. A to je dobře.
Kelly Mastertonová, autorka scénáře, napsala Lumetovi látku na tělo. Přesně takový totiž režisér byl v šedesátých a sedmdesátých letech. Včetně té nadsázky a brutality. I tak je ale její dílo nejslabším prvkem filmu. Některé scény totiž až příliš okatě působí jako vata, pro zbytek zásadnějších a akčnějších scén. Tedy, akčních scén... I ty ve filmu ke konci hrají svojí roli (a nejsou natočeny vůbec špatně), ale Než ďábel zjistí, že seš mrtvej je především konverzační detektivkou. Na střílení na otevřené scéně ala Heat si tedy nechte zajít chuť.
Herci táhnou. A táhnou pekelně dobře. Philip Seymour Hoffman nemusí o své slizkosti a neobyčejném hereckém nadání nikoho přesvědčovat a Ethan Hawke, herec spíše vedlejších rolí, mu zde zdatně sekunduje. Do trojice úžasňáků se ale s klidem přidává i Albert Finney, herecký veterán, který po dlouhé době hraje větší úlohu a předvádí přesně to, za co jsem si ho oblíbil už ve Vraždě v Orient Expresu. Zkrátka samé vynikající výkony.
Lumetovi se sice vyhnuly Oscarové nominace, ale vedle žánrově podobně zaměřených Coenů to neměl vůbec jednoduché. Nedivil bych se, kdyby Než ďábel zjistí, že seš mrtvej docenila až další generace diváků, prahnoucí po něčem jadrném z počátku nového tisíciletí. Sydney Lumet točí dál a já se na jeho připravovaný thriller Getting Out těším. Pro tentokrát se mu totiž podařila skutečně dobrá detektivka, která sice brzy vyšumí, ale chová se ke svému divákovi příjemně a gentlemansky zároveň. Pokud ve vás třímá alespoň trošku thrillerového ducha a v hlavní roli nemusíte mít agenta Jasona Bournea, užijete si tuto hru se smrtí do sytosti.
