Před několika hodinami došlo v mém mozku ke změně, kterou jsem zrovna nepřivítal s pugétem narcisů. Nikoliv, nepřeměnil jsem svoje (post)pubertální myšlenky do dospělého chápání, ale pouze jsem změnil názor na scénáristu, který pro mě dodnes byl symbolem chytrého a nemainstreamového filmového vidění. Brad Anderson je totiž režisér a scénárista dvou filmů, které sice v mém osobním žebříčku nesázím na úplný vrchol, ale ve své době mě dokázaly více než potěšit. Jedná se o thriller Mechanik s vyhublým Christianem Balem a hlavně o zvláštní krvavé drama Session 9, ve kterém béčkoví herci předvádí téměř hollywoodské výkony. Krimidrama Transsiberian vypadalo už od prvních trailerů velmi slibně. A přesto se jedná o jasně nejhoršího člena těchto tří Andersonovic kamarádů, který navíc Mechanikovi a Session 9 nesahá ani… ani po sibiřské koleje.
Na drogami prolezlé Sibiři si to Transsibiřským expresem šine manželská dvojice, obyčejnější než smrt. On je moula, snadno se nadchne a první sprosté slovo podle mého názoru řekl někdy kolem pětadvaceti (tedy ve stejný rok, kdy ochutnal tvrdý alkohol). Ona je vyléčený špatný člověk, kterého nemohlo potkat nic lepšího, než právě setkání s moulou. A tak se snaží být jako on, fotí si vše okolo sebe, a přesto kdesi uvnitř ní stále hlodá ten červ starých časů, kdy souložila za peníze, ničila si nosní přepážku špatně rozdrceným kokainem a rozbíjela výlohy dlažební kostkou ve tvaru trojúhelníku. Že přeháním? Jasně, možná přeháním, ale takto přímočaře načrtnuté hlavní postavy, navíc obě tak děsivě nesympatické, snad ani nemohl zplodit Brad Anderson. Ale zplodil.
Jo a mimochodem, oba dva jsou Američané.
O Transsiberian se těžko mluví bez toho, aby vám recenze neprozradila většinu zápletky. První hodinu z dvouhodinové stopáže totiž jen tento manželský pár jede vlakem, fotí si špinavé záchody a klábosí s podivnou dvojkou, která s nimi sdílí kupé. V těchto hovorech se postavy odhalují (tím myslím minulost, ne, že by si Woody Harrelson svlíkal slipy) a divák tuší, že kolem něco nehraje. Vše se zdá být poklidné, cesta spokojeně pokračuje směrem do Evropy a nikdo nemá žádné problémy. A je podivuhodné, že právě toto „čekání na něco“ je tím nejlepším, co Transsiberian nabízí. Okolní zimní prostředí na vás spolehlivě přižene mrazení v zádech a mně osobně velmi zajímalo, co se bude ve vlaku dál dít. Nebo, co se vlastně vůbec bude dít. Bohužel po všem tom relativně spokojeném vrnění a užívání si sibiřské atmosféry, se začne dít něco, co se raději rozbíhat vůbec nemuselo.
Těžko nějak naznačovat, o co to vlastně kráčí, ale možná bude stačit fakt, že z originálního filmu vznikne jedno velké (nerad používám tento výraz) „americké klišé“. Na plátno totiž přicupitá Ben Kingsley, se svojí plynnou ruštinou v roli ruského detektiva z oddělení narkotik. Anderson náhle vystavuje zápletku, ve které se ti dobří (američtí přihlouplí manželé) dostanou do křížku s těmi zlými (tvrdí, vodkou načichlí Rusové). Pokud vás bolí u srdce u starých sovětských filmů nebo u filmů Emmericha či Baye, zde vás patriotismus nejen potrápí, ale nejspíš také překvapí. Stejně jako mě.
Asi chápete, že ta poctivá zimní atmosféra (mimochodem trochu mi to celé připomínalo herní adventuru Syberia, ale to jen kvůli tomu vlaku projíždějícím Sybiří) je rázem tatam. Anderson – režisér není tak moc mimo jako Anderson – scénárista, ale i tak mi žádná scéna výrazněji neutkvěla v paměti. Snad jen ta, kdy hlavní hrdinka málem vypadne z jedoucího vlaku. Herci se snaží, ale šlapou vodu. Navíc Harrelson mi po svých rolích v Lid versus Larry Flint nebo v Tahle země není pro starý přišel pro takového vylekaného páprdu naprosto nevhodně vybraný.
Mé rozhořčení je tedy značné. Čekal jsem totiž všelicos, jen ne tak přímočarý a ve výsledku blbě napsaný krimi thriller. Ve verdiktu bych uvedl – do poloviny téměř klasický Anderson. Atmosférický, nikam nespěchající a správně napínavý. Druhou polovinu doufám nenapsal ten samý člověk. Jinak by u mě klesnul jako originální filmař a především jako scénárista, vyhýbající se zaběhlým tématům. A to by mi bylo, jako fandovi jeho tvorby, upřímně líto.
Daniel Krásný
