Přípravy očekávaných filmů bývají často hodně bolestné. O nejistém natáčení Invaze se však dokonce i mluvilo, čímž si distributoři parádně připravili půdu pro kritické recenze a podivné pohledy hodnotících novinářů. Aby ne, vždyť přeci musejí hodnotit film se známými tvářemi, při kterém první režisér dostal padáka a druhý už nemohl filmu moc co předat. Ale popořadě. Invaze (The Invasion) je remakem známého scifi thrilleru Dona Siegela, Invaze lupičů těl, který se před padesáti lety stal ikonou atmosférického filmu. Proč tedy letošní premiéra s více než kvalitními herci neuspěla u zámořské kritiky a vydělala sotva sedm milionů dolarů?
„Herecké obsazení ovšem nic nemění tom, že se k nám z různých stran šíří zvěsti o slušném průšvihu.“ Tuto větu jste si mohli vyslechnout před pár dny v sekci videočlánků, kde je také dost detailně popsána tvář, se kterou film celosvětově vystupuje. Aby ne, vždyť Oliver Hirschbiegel, jenž je podepsán třeba pod Pádem Třetí říše, dostal po zveřejnění první verze u Warner Bros padáka a nahradil jej James McTeigue, autor vizionářského scifi V jako Vendeta. Popravdě nevíme, kolik toho který režisér vytvořil či zachránil, ale z celkového dojmu rozhodně nemáme tak zoufalé pocity jako američtí kolegové. Ale dost již zákulisních zpráv – důležitější je samotný film!
Amerikou otřásá podivná nákaza – infikovaní lidé se chovají podivně a neuznávají emoce. Washingtonská psychiatrička Carol Benell (Nicole Kidman) se společně se svým přítelem Benem (Daniel Craig) snaží před nákazou ochránit nejen sebe, ale také Carolina malého syna, jenž je proti nemoci pravděpodobně imunní. Začíná tím hra o život v ulicích velkoměsta, snaha o neprozrazení a neustálý útěk před nakaženými, kteří by si přáli, aby se k nim Carol se svým synem přidala.
Celý příběh je tedy kromě tajemné nákazy klasickou hrou o dítě a jen co Carol dojde, co se kolem ní vlastně děje, musí svého syna nejprve najít a zavést jej do bezpečí. Jelikož je ovšem také infikovaná, nesmí usnout, protože po probuzení by se stala nakaženou. Invaze je proto tak trochu mixem britského hororu 28 dní poté (i když tam jsou nakažení spíše podobni oživlým mrtvolám) a unikání Carol, Bena a syna se tak trochu připomíná Potomky Lidí. Tím samozřejmě netvrdíme, že film dosahuje kvalit alespoň jednoho z těchto dvou zástupců, ale svým pojetím a atmosférou jako by se k nim chtěl přiblížit.
Zápletka není žádný zázrak a příběh má svoji linii tak úzkou, že by se na ní nevešla ani nevykrmená moucha. Velkou důležitost tedy nese hlavně režisér a ten se díky již zmiňovaným pochybám stal terčem mnoha kritik. Hirschbiegelova největší vlastnost jsou velice rozvité dialogy, které čas od času ulítávají z hlavního děje kamsi do neznáma. Čili abychom to řekli hezky hovorově: má německý režisér občas sklony k velkému kecání. Jsme si téměř jisti, že spousta dialogů nakonec byla odtržena a možná z dvouhodinového filmu zbylo jen zkrácené torzo ochuzené o tak třicet minut. Pár případů sice zůstalo (rozhovor Carol s českým a s ruským občanem), ale celkově byl film dosti zrychlen, což podle nás spíše krájí, nežli zvyšuje atmosféru. Máme takový pocit, že Hirschbiegelova německá (čili evropská) režie je pro Ameriku moc velké sousto. Já ji ale přijal prakticky bez výhrad.
Záporáci ani vývoj postav není nijak zázračný, avšak to není chyba režiséra ale předlohy. Té se sice moderní Invaze příliš nedrží (neustálé používání mobilů) ale právě syndrom nákazy je původnímu filmu naprosto podoben, ač to občas působí lehce nevhodně. Přeci jen vyvolávat strach tím, že nakažení stojí a podivně na vás „čumí“ se hodí vážně spíše do padesátých let mezi špatné kulisy a pro tehdejší možnosti kamery. Máme ale pocit, že je to takto dělané schválně, v čemž nás ještě ujistil i červenobílý plakát, který jakoby z oka vypadl starým reklamám z té doby. Ale i tak je to prostě prapodivné.
Co ale žádné další připomínky nepotřebuje je výborný výkon Nicole Kidman v hlavní roli, která opět prokázala jak velkou je herečkou. I když její řízení vozidla mi ke Carolině postavě příliš nesedělo, je to právě ona, která tento film drží na nohou a to nejen díky tomu, že je stále stejně pohledná. Ke partu doktora jsme byli ze začátku skeptičtí a stále jsme tak nějak očekávali, kdy ze svého bílého pláště vyndá pistoli s tlumičem a elegantně postřílí všechny kolem. Nakonec to ovšem nebyl on, kdo tasil a jeho úsporné herectví a maximum charismatu se na roli sekundanta Kidmanové skvěle hodí.
Invaze není žádný průšvih, jak se o ní vyjadřovala světová média. Je to nadprůměrné scifi, které drží hlavně kvůli příjemné herecké sestavě, ač není natolik efektní, jako jsou třeba Potomci Lidí. Je to zkrátka komorní film s ne úplně skvostným příběhem, kterému režie proklínaného Olivera Hirschbiegela nijak neublížila a za těch necelých sto minut se v sále budete chvilku bát, chvilku nudit, ale nejvíce času dobře bavit. Jen od toho nesmíte očekávat zázraky.
Daniel Krásný
