Kaiju eiga je pojem spjatý s japonskou kinematografií, která začala v padesátých letech chrlit monstr filmy, které s největší slávou dodnes prezentuje například nezapomenutelná Hondova Godzilla. Tato vlna monstr filmů se navíc zpočátku vyznačovala silným protiamerickým a protiválečným rázem. Paradoxně byly japonské monstr filmy inspirovány právě americkou kinematografií. Brzy si však americká kinematografie kaiju eiga přetransformovala k vlastnímu obrazu a činí tak dodnes.
Guillermo Del Toro patří mezi nejvýznamnější mexické režiséry, kteří prorazili na americkém trhu a pro jeho tvorbu je příznačná vysoká míra obrazovosti a téměř dětská hravost a imaginace. Od druhého Hellboye se del Toro odmlčel a dlouho připravoval právě Pacific Rim, který nakonec natočil podle scénáře Travise Beachama.
Lidstvo bojuje s obřími mostry (kaiju) pomocí monstrózních robotických obrů, avšak inteligentní kaiju odhalí slabinu robotů a chystají se lidstvo rozprášit. Do služby se musí vrátit veterán Raleigh Becket (Charlie Hunnam), aby s pomocí začínající robotí pilotky Mako Mori (Rinko Kikuchi) zachránili, co se dá.
Pacific Rim pracuje zcela vědomě s předpokladem, že diváci důvěrně znají linii japonských monstr filmů stejně jako klasické americké akčňáky, jejichž vzorce a klišé využívá. Míra vědomých odkazů a hříček není jen čistě vizuálního a verbálního rázu, ale notně retro působí i samotné vyprávění, které je prosté jakýchkoliv náročnějších postupů.
Psychologie hlavních postav není nijak rozpracována, ony samy v podstatě nemají žádnou zásadní funkci a jen přenáší náznaky vlastností, které vznikají skrumáží všech vlivů, se kterými Pacific Rim pracuje.
Podobně jako v nedávné Světové válce Z, sledujeme i u Pacific Rim jakousi segmentaci na dílčí části, které by samy o sobě mohly fungovat jako základ celého filmu. Parodický a ironizující tón, který je patrný téměř po celý film, se nakonec zcela vytratí, čímž snímek dostává zcela jiný rozměr a výsledný dojem je poněkud rozpačitý.
Vražedná stopáž 132 minut je pro Pacific Rim zničující. Za předpokladu, že by film vrcholil (což také v podstatě činí, ale bohužel vyvrcholením nekončí) po půl druhé hodině, jednalo by se beze sporu zatím o nejlepší letošní blockbuster. Bohužel další "nalepená" zbytečná čtyřicetiminutovka Pacific Rim otřesně poznamenává.
Vizuálně aspiruje Pacific Rim na jeden z nejpůsobivějších filmů roku, každý otevřený monumentální konflikt obřích kaiju a robotů je skvostný, což ale nestačí k vyvážení nedostatků, kterými je především nesoudržnost dílčích linií a naprosto zbytečná závěrečná část.
Michala Benešovská
