Dělávám to nerad a ani nevíte s jakým těžkým srdcem. Zažil si to ale asi každý filmový, knižní či herní recenzent a mě to letos přepadlo hned takhle z úvodu nového roku. Víte, o čem mluvím? Podle toho, jestli jste se podívali dolů na hodnocení, odhaduji, že alespoň již tušíte, co mám vlastně na mysli. Noc patří nám byl v mém soukromém žebříčku očekávaných filmů pěkně vysoko. Joaquin Phoenix si nikdy nevybíral špatné scénáře a jeho perfektní herectví si vždycky užívám plnými doušky. Ať už se jedná o Gladiátora, 8 MM nebo Vesnici, všude hraje skvěle a jeho role mě, coby diváka, vždycky zajímají. Tedy až do dneška.
Když se na všech světových webech nadává na Tima Storyho a jemu podobné, špatné režiséry, přidal bych k nim bez váhání i podivína jménem James Gray. Jeho špatný vtip jménem Temná zákoutí z roku 2000, ve kterém hrál rovněž Phoenix s Wahlbergem, byl velice průměrným filmem, jehož obsazení bylo jako z trojnásobně lepšího filmu. Gray si poté dal sedmiletou přestávku, aby se na jeho temnou minulost zapomnělo a pro diváky připravil gangsterku s ještě lepším obsazením než posledně, bohužel však i s horší režií a za uši tahajícím scénářem.
New York, osmdesátá léta. Ruská mafie vlastní různé městské instituce, a když se někdo z policistů snaží jejich nekalé praktiky zastavovat, většinou přichází o život. Do přesně takové situace se dostává velitel jednotek Burt Grusinsky (Robert Duvall) se svým synem Josephem (Mark Walhberg) – čestní a kvalitní muži zákona, kteří představují pro špičky gangsterů velkou hrozbu. Aby přežili, pokusí se spojit s Burtovým druhým synem, Josephovým bratrem, Bobbym (Joaquin Phoenix). Ten si v životě vybral jednoduší cestu – cestu byznysu. Je majitelem velkého nočního klubu a užívá si vína, žen a zpěvu. Jenže zároveň je pod ochrannými křídly Rusů, kteří by jej jen neradi viděli za mřížemi. Postaví se tedy Bobby svým chlebodárcům a připojí se k rodině?
Příběh zní docela zajímavě, že? Ano, základní premisa není zlá, ačkoliv kopíruje mnoho filmů o lidském poučení a prozření, kdy i ten největší zatracenec zjistí, že rodina je přeci jen základem všeho. Bohužel se ale Noc patří nám vleče jako poslední závodník na šnečím Grand Prix, a to, co nejspíše Gray považuje za budování hutné atmosféry, je barevná nuda, kterou (ne)zachraňuje pouze charisma Joaquina Phoenixe. Vše, co by se mohlo vecpat do několika minut, se zde řeší třikrát pomaleji a táhlé pohledy na zoufalé tváře hrdinů nejsou a nikdy nebyly cool – zvlášť v gangsterce, která se snaží být správně „old-schoolově“ moderní.
Co je mi potom, že ze sebe Gray dělá režisérského mazáka a celý film začíná scénou, kdy Joaquin Phoenix ve své kanceláři dělá dobře hekající Evě Mendes. On totiž pouze napodobuje načrtnuté koncepty a i tato erotická scéna jakoby se snažila napodobit Past bratří Wachowských. Tolik vynášená honička automobilů v dešti (PS: jediná akčnější a svižnější scéna) má zase koule vyzývat Bournův mýtus. Bohužel ani ta nenabízí nic zajímavého a vyhýbání protijedoucím autům mi (bez jakékoliv zášti) nepřišlo nijak zvlášť povedené. Jenomže žádná další scéna, ve které by se nemluvilo a hloupě nekoukalo, zde není a na závěr v kukuřici už jsem se díval skutečně jen z povinnosti.
Gray – režisér je průměrný, ale Gray – scénárista silně nezvládá. Logika dostává na frak ještě viditelněji než v Gone, Baby, Gone a celé čachry s převozem zločince dávají pořádně zabrat všem racionálním vysvětlením. Dlouho se mi již navíc u filmu nestalo, abych si v půlce myslel, že hrdinové příběhu už na do očí bijící pointu dávno přišli a aby mě dvacet minut před koncem překvapilo, když na ní teprve přijdou. Neříkám, že se zde nenajdou i kvalitní okamžiky, jako téměř všechny scény s Phoenixova klubu, ale oproti těm horším je jich minimum.
Robert Duvall a Marc Walhberg je dvojice, která by byla schopna utáhnout celý film. Gray jim zde ale dává tak málo prostoru, že mě to, jako fandu obou těchto herců, vysloveně zklamalo. Noc patří nám tedy stojí a padá na Joaquinu Phoenixovi, který pár hvězdiček do hodnocení udělal doslova sám. Eva Mendes je jen blikající zářivkou a je tedy úplně jedno, jestli hraje dobře nebo ne. Každopádně z potenciálu, které obsazení mělo, se vymačkala rovná polovina.
Za dobrý měsíc a dva týdny se v českých kinech ukázaly už tři gangsterky. Vynikající Východní přísliby, celkem dobře šlapající Americký gangster a Noc patří nám. Asi nemusím znovu sdělovat, který z těchto tří filmů je nejhorší a divácky nejméně přitažlivý a postesknu si tedy raději nad Phoenixem, jenž se příští rok objeví v dalším filmu tohoto režiséra, Two Lovers. Vím, že přátelství je věcí hodně silnou, ale když se Crowe kamarádí s Ridleym Scottem, je to nesrovnatelně prospěšnější přátelství, než citová pouta mezi Phoenixem a Jamesem Grayem. Ten mě totiž letos na podzim může svým novým filmem snad jen mile překvapit.
Daniel Krásný
