Dario Marianelli mě ve svých hudebních pracích většinou míjel. Soundtracky k Mému druhému já či k V jako Vendeta považuji za velice průměrné a nenašel jsem v nich jediný track, který bych mohl zařadit k oblíbeným nebo alespoň silně melodickým skladbám. A vzhledem k tomu, že jsem jeho nejuznávanější kus kariéry, hudební stránku k Pýše a Předsudku, nikdy neslyšel, přistupoval jsem k Pokání s velkým odstupem. Jenomže tentokrát se Dario trefil a už během filmu se silná úvodní melodie line téměř každým hutnějším záběrem a svojí netradičností se možná jednou zaslouží o nesmrtelnost.
Koho by napadlo míchat do úvodní lehce melancholické melodie rytmické ťukání psacího stroje? Dario se o to pokusil a ono to čirou náhodou vyšlo. Tento záměr také dobře vystihuje první skladba na albu, nazvaná podle hlavní hrdinky Briony, která je zakončena vtipným odskočením stránky na psacím stroji. Tento „ťukací“ motiv se několikrát opakuje, avšak rozhodně nezní stereotypně, jako tomu bylo u hlavního motivu z Východních Příslibů. Přijdou totiž i něžné skladby: čtvrtá Cee, You and Tea, smutná šestka s názvem Farewell a svěží vánek pod sedmičkou, s výmluvným názvem Love Letters.
Jenomže stejně jako ve filmu se i soundtrack začíná pomalu přiostřovat. Přijde válka a Dario Marianelli přechází do silně znějící klavírní hudby, která ovšem zní velice beznadějně a já jsem si ihned vzpomněl na utrpení hlavních hrdinů a došla mi ta děsivost jejich situace. Táhlá devítka, Rescue Me, jakoby lehce vítala zlatý hřeb alba, parádní Elegy of Dunkirk, nesmírně melodickou skladbu okořeněnou vojenským chorálem, která ve filmu zní stejně parádně jako mimo něj (jedná se o tu dlouhou scénu, kdy Robbie prochází chaotickou pláží v Dunkirku).
Další tři skladby ostudu rozhodně nedělají (zvláště třináctá The Cottage on the Beach zní naléhavě i jemně zároveň) a při té čtrnácté, nazvané jednoduše Atonement, se zase otřesou především ti, jejž viděli film a vzpomenou si na konec, při kterém tato skladba podbarvuje odhalení pointy. Jakoby takový bonus na konec se jeví Debussyho Clair de Lune, jediná skladba, kterou nesložil Marianelli a je příjemné zjištění, že se hudba od takového velikána, jako je Debussy, výrazně neliší od té ostatní. Dario Marianelli složil totiž parádní soundtrack, ke kterému nemám sebemenších výtek, a minimálně tři skladby se stanou stálicemi mého hudebního vkusu.
1. Briony
2. Robbie's Note
3. Two Figures By A Fountain
4. Cee You And Tea
5. With My Own Eyes
6. Farewell
7. Love Letters
8. Half Killed
9. Rescue Me
10. Elegy For Dunkirk
11. Come Back
12. Denouement
13. Cottage On The Beach
14. Atonement
15. Clair De Lune
