Horory patří k tělesným žánrům, je u nich vyžadována fyzická reakce publika. Horory o dobových divácích prozrazují hodně. Čeho se bojí, co je znechucuje, co všechno snesou. Úroveň zobrazovaného násilí se posouvá do extrémů. Podíváme-li se na Lesního ducha touto optikou, dojdeme ke znepokojivému zjištění.
Opěvovaný nízkorozpočtový horor Evil Dead (v distribuci se objevil pod názvy Smrtelné zlo nebo Lesní duch) z roku 1981 znamenal zlom pro kariéru Sama Raimiho. Prostinký děj sledoval skupinku mladých lidí, kteří v chatce čelí rejdům démonů (o jejichž vyvolání se mimoděk zasadili). Mrzký rozpočet byl patrný v každém záběru, snímek byl navíc obsazen herci druhého řádu, to vše ale dokázal Raimi využít ke svému prospěchu. Díky kontroverznímu násilí, tempu a pohlcující atmosféře se snímek stal hitem půlnočních projekcí a rychle se dostal mezi hororovou klasiku. Následovala ještě dvě pokračování, která se od prvního filmu zásadně odchýlila, jelikož vsadila na humor.
O možném remaku Lesního ducha se hovořilo dlouho, zdálo se, že se ke svému veledílu vrátí Raimi osobně. Uplynulo dlouhých 32 let, Raimimu přišel do cesty mimo jiné Spider-Man nebo Mocný vládce Oz a na hororové scéně se mu návrat na výsluní prostřednictvím snímku Stáhni mě do pekla nevyvedl. Lesního ducha původní režisér předal debutantovi Fedemu Alvarezovi, ale u projektu zůstal coby producent.
Alvarez a jeho zpracování klasické (a zprofanované) látky se jednoznačně nese ve znamení násilí a krve, bez zbytečných okolků a planých řečí. V Alvarezově pojetí již předtitulková sekvence (ukazující neblahé události předcházející příjezdu hlavních hrdinů) jasně ukazuje nejzásadnější prvek celého filmu – explicitní a přehnané násilí.
Mia, její bratr David, Olivia, Natalie, Eric a pes Dědek přijeli na chatu do hlubokých lesů, aby se společně pokusili bojovat s démony. Skutečně. Mia má problémy s drogami a ostatní se rozhodli, že dívku vystaví brutální odvykačce. Chatka, kde chtějí akci realizovat, skrývá děsivý sklep, ve kterém se odehrály nepříjemné události s vymítáním démonů, po kterých kromě ohořelého trámu a mrtvých koček zůstala i ostnatým drátem omotaná kniha. A přesně dle zajetých hororových klišé se vždy najde všetečka, který navzdory krvavým stopám na podlaze vleze poháněn zdravou zvědavostí do temného sklepa, knihu si vezme a ačkoliv jsou z ní vytrhány stránky s temným zaklínadlem, rozklíčuje je, nahlas vysloví a na sebe i své přátelé přivolá zkázu.
Nejvýrazněji je exponována postava závislé Mii (mladá herečka Jane Levy, která se proslavila sitcomem Zajatci předměstí) - její osobitost a přirozený projev je v porovnání s ostatními, kteří působí jako figurky vystříhané z kartónu, velice nápadný a je to právě ona, kdo se stává hlavní postavou (osvědčený model "halloweenovské" hororové hrdinky zde však není přímočarý a prvoplánový). Jak již bylo naznačeno, ostatní postavy jsou typická hororová těla bez náznaku psychologie.
Alvarez neotálí a prakticky od prvních vteřin snímku je obraz zahlcen znepokojivými hyperrealistickými záběry násilí, které průběžně nabývají na intenzitě. Filmová krev teče proudem (doslova prší z nebe), lidské údy jsou postupně znetvořovány a mrzačeny rozmanitými způsoby. Elektrický kráječ na chleba (ačkoliv pozornému divákovi asi neunikne, že u chatky není žádné vedení, ani generátor se v malé chatce nikde viditelně nevyskytuje), pneumatický nastřelovač hřebíků, řezačka na koberce, střepy nebo nepostradatelná motorová pila… vše pro jeden účel – šokovat. Téměř veškeré násilnosti jsou dobře a zřetelně vidět, kamera se neodvrací a masochisticky zprostředkovává detailní surovosti, jež posouvají estetiku krve do krajností (při některých scénách se Lesní duch přibližuje brutálnímu francouzskému hororu À l'intérieur).
Díky množství násilností a krve se daří odvracet pozornost od logických kiksů a nevybroušeného scénáře (na kterém se podílel také někdejší hororový zázrak Diablo Cody), nicméně tato skutečnost není u žánrových snímků příliš zarážející. Instrumentální soundtrack je překvapivě působivý a absence bezduchých rockových vyřvávaček příjemná. Make-up a masky démonů nejsou směšně teatrální, profesionální speciální efekty působí celkem přirozeně a celkový dojem z deštivého a ponurého lesa je velice mrazivý.
Není snadné vynášet verdikt nad filmem jako je Lesní duch. Nese v sobě výrazný odkaz legendární hororové klasiky, je zbrklý, přímočarý a brutální. Lesní duch je skutečně děsivý film, ale více než jeho obsah je děsivé odhalení naší vlastní divácké úchylné zvrácenosti.
Michala Benešovská
