V roce 2005, kdy byla v České republice uvedena první řada reality show VyVolení, se u nás jednalo o poměrně neznámý formát. Pod neustálým dohledem kamer se ve vile ocitlo několik pečlivě vybraných labilních jedinců, kteří sami vzhledem ke své inteligenci nedokázali důsledky svých konání odhadnout, a o konfliktní situace nebyla tudíž nouze. Když se náhodou začala situace uklidňovat, vždy pomohl alkohol a opět bylo na co koukat.
Nedlouho po uvedení VyVolených přinesla v podstatě totožnou show Big Brother i konkurenční Nova. Novácký Big Brother sice klesl ještě hlouběji a nabídl i sex mezi soutěžícími, nicméně divácký úspěch VyVolených nezopakoval. Sukces pokleslých reality show byl zkrátka skryt v prvotním šoku a ve zvědavosti diváků.
Prima napoprvé uspěla, nabídla širokému publiku něco, co zde nemělo obdoby. Excesivní figurky tápající a hroutící se pod dozorem kamer a lačných diváků se staly fenomenálním úspěchem. Prima se tento tah pokusila zopakovat ještě několikrát. Zatím poslední, čtvrtá řada právě běží a její sledovanost je zoufale nízká. Proč?
Situace v mediální sféře se od roku 2005 dramaticky změnila. Reality show je všude. Téměř denně jsme bombardováni pestrými skandály, které otřásají politickou i společenskou sférou, přední politici se ochotně ztrapňují v přímém přenosu, hvězdičky se neustále pitvoří. Celebritou se stává náctiletá rádoby prominentka, která na veřejnosti přetřásá svůj intimní život s chlípným o generaci starším podnikatelem, plastikami vylepšené gumy a jejich strasti jsou nekonečnou zásobárnou lidských neštěstí (možná i štěstí, ale to vlastně nikoho moc nezajímá, neštěstí druhých je přece jen lepší prodejní artikl). Polointeligentní hlupáci jsou zachyceni kdykoliv a kdekoliv, každý uřvaný buran z MHD je v mžiku na youtube a novým zaklínadlem bulváru se stala Džambulka. Tato dramata jsou denně přítomná na internetu, v televizi i v tisku. Diváci jsou nasyceni, uspokojeni a nezajímá je banda podprůměrně inteligentních nesympatických individuí zavřených kdesi ve vile, když daleko výživnější „reálné“ konflikty a teatrální figury mají již dávno denně k dispozici.
Smířlivý tón utahané Terezy Pergnerové a skupinka po slávě toužících pochybných podnikatelů, nezaměstnaných, studentíků a notorických vymetačů soutěžních show nemá v dnešní televizi prostor. Prima podnikla několik zoufalých kroků, kterými se daří sledovanost vzkřísit, ve vile se objevují "zajímaví" hosté, mezi kamery se na skok vrátil prudič Petr Zvěřina z první řady VyVolených nebo švejkovitá postavička Emil Zajac. Nevyhnutelně přišla i fúze s tím nejtvrdším bulvárem, VyVoleným přišel o domácím násilí povyprávět také podnikatel Zdeněk Macura (pro ty, co nevědí – člověk z nějakého důvodu fascinován Ivetou Bartošovou, takže ji stalkuje, unáší, miluje atp.) a do vily se údajně chystala i sama Džambulka s chotěm. Rozum zůstává stát a vyvstává otázka, pro koho vlastně tato show je?
Sledovanost čtvrté řady se pohybuje okolo hranice 400 000 diváků, což je pro Primu obrovské zklamání. Vzhledem k obsahu se však stále jedná o zázrak. Není pochyb, že VyVolení vyčerpali svůj potenciál už s úvodními díly první řady.
Situace se vyvinula, reality show má dnes jiný rozměr, vyvolenými jsme se díky snadno dostupným a všudypřítomným technologiím stali všichni a velký bratr se nepřestává dívat, a proto záleží jen na nás, jaký obraz reality vytvoříme a přijmeme. Ten, který poskytují VyVolení, je totiž dost vyčpělý a dnešnímu agresivnímu divákovi už jednoduše nestačí.
