Nevšední podívaná, která vám nedá dechu. Při sledování toho, jak novodobá Godzilla devastuje velkoměsto, vám nezbude nic jiného, než přikovaně sedět v sedačce a s podivem zírat na dokumentárně natočenou akční slast, jejíž forma plně vystihuje atmosféru největší katastrofy, která USA postihla. Nejedná se o žádné falešné soby, jak tvrdili zlí jazykové, nýbrž o pravý nářez.
Párty právě začala, když v tom něco způsobí zemětřesení. Nejistota, napětí, strach. Lidé se dozvídají o nestvůře, která pomalu začíná ničit New York. Každý začíná propadat panice, když vidí zničenou sochu Svobody a plno hroutících se mrakodrapů. Naštěstí je tu jeden odvážlivec, který všechnu tuto hrůzu natočil na svou digitální kameru. Díky jeho obětavosti můžeme zhlédnout strhující dokument, který je poslední dochovanou památkou na toto americké velkoměsto.
Tolik pro ty, kteří o Monstru doposud neslyšeli, i když takto nedotčených lidí bude nejspíš minimum. Jak každý jistě, díky nepřehlédnutelné reklamní kampani, zjistil, jedná se o výtvor, za kterým stojí producent stále zajímavějších projektů, J. J. Abrams. Tento člověk, který má na svědomí seriálové hity jako Ztraceni nebo Alias, či třetí Mission Impossible, si přibral do týmu pár přátel ze seriálů a rozjel velice promyšlenou akci.
Koncem prázdnin roku 2007 se v kinech objevil záhadný teaser, který šokoval záběry bortícího se New Yorku. Jediné, co jsme se mohli dozvědět, bylo datum 1-18-08. Tyto mystifikující záběry rozvinuly řadu polemik. Na internetových stránkách byly zveřejňovány záhadné fotografie, postupně se objevovaly trailery prozrazující víc a víc. Nebylo známo jméno režiséra, ani filmu samotného. S blížícím se datem premiéry nám byly jednotlivé indicie odhalovány. Režisérem se nakonec stal Matt Reeves a snímek dostal název Cloverfield.
Jak jsem se výše zmínil, celý film je natočen ruční kamerou. Tak trochu voyerský začátek, dovolující nám nahlédnout do soukromí jednoho z hlavních hrdinů, Roba, se tváří vskutku nevinně. Chvílemi roztřesená kamera, zmatené záběry, nečekané střihy. Tohle vše nám jistě připomene neméně marketingově proslulý horor Záhada Blair Witch, anebo poslední dobou podobným stylem točícího Paula Greengrasse. Zpočátku vám jistě bude trvat, než si přivyknete na celkovou zmatenost, se kterou je dílo točeno, ale jakmile dojde na akci, přestanete se o kameru zajímat. Dokud se nezačne něco dít, jde spíše o tlachání o ničem. Na večírku se všichni snaží bez ostychu pronášet srdceryvné projevy, kameraman Hud se nás snaží seznámit s veškerým osazenstvem a nás leda štve, že nedokáže udržet tu kameru rovně. Střih.
Najednou je celý New York na nohou a nám zbylo na place klasické americké složení postav. Jeden pěkný, odvážný, druhý ukecaný, obtloustlý posera a dvě zástupkyně ženského pohlaví. Tento přeživší čtyřlístek omezující své dialogy na křiklavé „Áááá“, se najednou snaží dostat z tohoto pekla ven a pro nás teprve začíná ta pravá zábava. Napětí zhoustlo natolik, že by se dalo krájet a hlavní hrdinové na sobě nemají čistého místečka od krve nebo potu. Díky amatérskému zpracování obrazu a díky mistrné práci pana režiséra, který nás dokáže překvapit každým okamžikem, jsme vzrušením napnuti k prasknutí.
Jeden z hlavních faktorů jedinečnosti tohoto filmu je bezpochyby zvuk. Dokonale ozvučené sekvence, při veškerém lomozu na ulicích v jedinečné souhře s monstrózní hudbou, jsou hlavním činitelem veškerého napětí. Takže když si to shrneme? Excelentní zvuk, roztřesená kamera, někde v okolí řádí Monstrum, okolo vás propadají lidé záchvatům paniky, nikdy nevíte jaký záběr vám Hud ukáže. Z těchto věcí se dá vyvodit jedině skvělá atmosféra.
Avšak nebyl by to hollywoodský spektákl, kdyby v něm nebylo několik amerických klišé. Od osudové párty nám bylo hned jasné, že nepůjde jen o jednu katastrofu, ale rozjede se i nějaká vedlejší dějová linka. Celé by to přece nebylo ono, kdyby hlavní hrdina neměl problém se svojí osudovou láskou. A kdy je ten nejlepší okamžik na usmiřování? Ano, přesně v těch chvílích, kdy je celé město na nohou a záhadné monstrum hraje golf s hlavou sochy Svobody. Dalším problémem je ono hraní si na dokument. V některých chvílích si až říkáte: „Vždyť je možný, aby tu kameru držel i v situaci, kdy se zraní jeho kámoš a on ho zachraňuje s kamerou u obličeje?“ Nu dobrá, můžeme to vzít jako fakt, že plní svou práci opravdu zodpovědně. Minus dostává Monstrum i díky tomu, že tvůrci neví, kdy skončit. Kdyby snímek vyvrcholil ve chvíli, kdy to nikdo nečeká, bylo by to jistě lepší, než když se dočkáváme stále nového nastavování děje.
I s relativně malým rozpočtem (30 mil. dolarů) se ale tvůrcům podařilo docílit toho, že již nyní film jen díky tržbám v Americe vydělává. Pokud mohu doporučit, zajděte se podívat na Monstrum v (skoro) životní velikosti do sálů kin, protože je to skutečně fajn zážitek. Nezapomeňte se však předtím objednat na manikúru, může se stát, že vaše nehty budou okousané více než normálně **04
Martin Černý
