V posledních letech se objevila unikátní vlna nízkorozpočtových sci-fi, které se odklonily od bezduchých velkých produkcí na několika úrovních. Snímky jako Zdrojový kód, Moon (tyto filmy spojuje také režisér) nebo Monsters zdaleka nepřináší opulentní spektákl s rozmáchlými CGI efekty jako Bitevní loď, ale spíše se originálně snaží do příběhu přinést etické a morální rozměry. Některé dokonce úspěšně!
Looper je dalším snímkem, v němž hraje podstatnou roli cestování v čase. Avšak k této tematice nic podstatného nepřidává, vlastně se její podstatě a zásadnější explikaci vyhýbá. Funkce a pravidla cestování v čase jsou „mimoděk“ popsána strohým komentářem hlavního hrdiny. Celý fikční svět Loopera je exponován jako nehostinné a upadlé místo, lidstvo sužuje bída, nefunkční vznášedlové motorky a téměř všichni jsou na drogách. Obviňování a vysvětlování, proč tomu tak je, jsme z úsporných důvodů ušetřeni, ale přesto získáváme celkem přesnou představu o fungování pochmurného světa (přesnou alespoň v rámci logiky příběhu).
Hlavním hrdinou je looper Joe. Loopeři jsou zvláštní nájemní zabijáci. Náplň jejich práce je snadná, zločinecká organizace (blíže nespecifikovaná) jim z budoucnosti posílá nepohodlné osoby a loopeři je likvidují. Ideální zaměstnání, ovšem pouze do chvíle, než Joeovi do rány pošlou Joea z budoucnosti. Pro Joea staršího tím začíná typická cesta za nápravou minulosti, pro Joea mladšího je to však očistná cesta za uvědoměním si ceny vlastního pohodlného života.
Mnohokrát viděné téma není v Looperovi bezmyšlenkovitě recyklováno, a ačkoliv spěje k víceméně očekávatelnému finále, celkové plynutí příběhu zůstává i bez zásadních zvratů dynamické a divák znalý žánru si vychutnává bezpečně se stahující smyčku nevyhnutelného osudu.
V roli Joea se představil Joseph Gordon-Levitt, jeho starší verzi ztvárnil Bruce Willis a i přes očekávaný nesoulad se oba se svými postavami (potažmo postavou) vyrovnali opravdu s grácií. Gordon-Levitt přehrává Willisova gesta a postoje a mezi oběma představiteli tak vzniká nerušený a uvěřitelný soulad. V hlavní ženské roli ráží Emily Blunt, která už si „indie“ sci-fi zkusila po boku Matta Damona ve Správcích osudu, bohužel pro její postavu s blonďatou kšticí nezbývá v Looperovi příliš prostoru. V malé, ale důležité roli se objevuje Jeff Daniels, který bravurně ztvárnil hlavu zločinecké organizace, která loopery „zaměstnává“.
Looper není napěchovaný efekty, ale přesto jeho zpracování nezaostává, opakuje zaběhnutá klišé včetně roviny rodinného drama a „old-school“ akce, ale přesto se nestane otravným a okoukaným. Dva oddělené syžety (příběhové linie) obou Joeů nezadržitelně míří k nezvratnému osudovému finále, ale jejich diverzita působí svěže a originálně. Celkový koncept ani náměť příliš nepřekvapí (navíc oba představitelé Joea si zahráli ve dvou ikonických sci-fi filmech), přesto je eklektický Looper jedním z nejlepších sci-fi, které se letos v kinech objevilo.
Osobité provedení, pochmurná atmosféra, fatálnost nevyhnutelného, tempo, emoce a telekineze neoriginalitu a slabší rozpočet významně převyšují.
Michala Benešovská
