Film na vás z počátku nechrlí moudra ani vám nevysvětluje, co jsou nacističtí skinheadi zač. Rovnou vás hodí do úvodní bitky, na kterou doplatí tříčlená skupinka vietnamských náctiletých, kteří při projížďce narazí na skupinu těchto novodobých následovníků nacistické idee. V tu chvíli je jasné, jak to bude pokračovat dál.
Příběh je prostý, Hando a Davey jsou přátelé na život a na smrt, navzájem se dokáží podržet a stát za sebou, ale to vše jen do té doby, dokud se na scéně neobjeví Gabe, mladá feťačka, která utíká před svým perverzním otcem jenž jí sexuálně zneužíval. Gabe na svém posledním útěku potká celou Handovu partu v místní hospodě a pod vlivem alkoholu se do sebe zakoukají. Následovně začíná kolotoč pitek, sexu a bitek s vietnamci, kteří se rozhodnou koupit pub, do kterého často a rádi skíni chodili, a tak začne válka. Spousta lidí na ní doplatí a parta se nedokáže převaze bránit, což Hando velmi těžce nese, na to je jeho přesvědnčení až moc silné. Právě v ten moment si Gabe uvědomuje, co je vlastně Hando zač a ztrácí k němu náklonost, kterou ale přenáší na jeho nejlepšího kamaráda, Daveyho. Film vrcholí střetem trojce Davey, Hando a Gabe.
Co se týče subkultury skinheadů, rád bych vysvětlil to, co vám film rozhodně neukáže, a to proto, že většina lidí žije v dojmu, že co skinhead to tupé zvíře s pravicí zdviženou k nebesům. Není tomu tak. Toto hnutí vzniklo v roce 1969 v Anglii za pomoci mladých pracujících lidí, kteří se začli "nějak" oblíkat, poslouchali "nějakou" hudbu a po práci se chodili "někam" bavit. Nebyla v tom žádná politika a budete se divit, složení této skupiny lidí bylo rasově nezaujaté. Jednoho dne, asi nepříliš krásného, zneužila jedna neonacistická politická strana styl oblékání skinů pro své účely a tudíž na ně uvrhla status "nacisti", což se samozřejmě ne všem líbilo a dodnes jsou neonacističtí skinheadi a tradiční (Sharp, Oi! apod.) skinheads nepřátelé na ostří nože. Bohužel média dělají vše pro to, aby tento fakt nebyl rozlišován a hází všechny do jednoho pytle. To by bylo jen tak na okraj.
Samotný film bývá často srovnáván s "Mechnickým pomerančem" slavného režiséra Stanleyho Kubricka, ale nic vám v podstatě nedá. Nemá žádnou pointu, jen tvrdě ukazuje, co se asi tak odehrává v těch nejhorších vrstvách neonacistických sekt. Režisér si opravdu skvěle pohrál s realističností pouličních bitek a vás možná ani nenapadne, že je to hrané. O to víc to umocní celkem otřesný zážitek pro ty, co ještě nic takového nezažili. Film má spád a nenechá chladným nikoho až do závěrečných titulků. Kamera sice připomíná občas dost amatérskou a neohrabanou tvorbu, ale o to víc umocňuje celkový feeling, který stojí právě na husté atmosféře špinavých ulic a zlých lidí, kteří si neberou servítky a pro svůj názor udělají vše.
Právě Romper Stomper je prvním filmem Russella Crowea a už tehdy bylo jasné, že role násilníků nebo drsných chlapů mu půjdou nejlépe. Každopádně, jak víme, nezůstal jen u toho. Ostatní se bohužel ke hvězdám nedostali, ale v tomto filmu a na dané téma předvedli to, co se předvést dalo, takřka na maximum. Hudební složka také potěší, převážně příznivce drsných hospodských odrhovaček. Moje hodnocení je značně nezaujaté, i když to vypadá na první pohled opačně, ale snímek jsem měl možnost shlédnout před pár lety a už tehdy to pro mě byla sice drsná, ale záživná akční jízda. Dnes si již i uvědomuji o co že tam vlastně jde a až na jednoduchý příběh a otřesné téma, nemám větších výhrad. Posuďte sami, rozhodně se nebudete nudit.
