Děj je jednoduchý jako facka. K zemi se řítí asteroid-zabiják o velikosti Texasu a veškeré plány na záchranu planety selhávají. Poslední naději je Harry S. Stamper (Bruce Willis), který má společně s týmem drsných vrtařů podniknout misi, ve které navrtají a dálkově odpálí asteroid, čímž zabrání hrozící katastrofě. A neobejde se to bez komplikací – vrtaři nemají s létáním do vesmíru žádné zkušenosti, takže je třeba je během několika dní alespoň základně proškolit, k tomu se přidává milostný vztah vrtaře A.J. Frosta (Ben Affleck) a dcery Harryho Grace (Liv Tyler), veliká různorodost týmu a máme zde zaručený mix zábavy a napětí.
Co by to byl za dobrý film bez humoru. Toho si zde užijete opravdu hodně, a to nejen díky zajímavým situacím, jako např. když Bruce Wilis prohání Bena Afflecka po celé lodi s brokovnicí. Jakoby šílenství během náročného výcviku, ve kterém čeká vrtaře zdravotní prohlídka, psychologie a seznámení se s vybavením nestačilo, hned po vzletu do vesmíru nám do děje vstupuje nová postava - Lev Andropov v podání Petera Stormara, který zvládl svoji roli ruského a trošku podivného astronauta naprosto brilantně, a například scéna s fotkou jeho strýčka, který pracoval v „atomovej fabrike“ nemá chybu, stejně jako vesmírná stanice ozdobená ruskými symboly. A pokud vás ani to nijak neosloví, vězte, že věčně kritický Bruce Willis vás vyvede z omylu.
Hlavními tahouny jsou samozřejmě opravdu zdařilé a nápadité dialogy, kterými scénář rozhodně nešetří. Ukecanost mi v mnoha filmech dosti vadí, protože akorát odbíhá od děje, čímž kazí tempo. Tento syndrom postihl třeba hned konkurenční Drtivý dopad, avšak v Armageddonu se to stát rozhodně nemůže, a vše je buď k příběhu nebo je to podané tak dobře, že si toho stejně nevšimnete.
Soundtracku se ujal Trevor Rabin, který stojí například za filmy jako Con Air a Nepřítel státu, a jeho profesionalita je slyšet na každém kroku. Instrumentálně-písničkový soundtrack k jednotlivým scénám krásně pasuje a výběr skladeb (známých hitů) snad nebylo možné provést lépe. Se soundtrackem úzce souvisí také emoce, kterých je zde opravdu hodně, nejen při srdcervoucím projevu amerického prezidenta, ale i v lovestory a také trošku smutnému konci.
Pokud mají všechny filmy Michaela Baye něco společného, je to především tempo, které je i v Armageddonu opět ďábelské a hluché místo prostě nenajdete. Leckomu sice může vadit u Baye typický americký patriotismus, na druhou stranu je to však film především od Američanů pro Američany, takže s takovými věcmi se prostě musí počítat. Osobně mi trošku více amerických vlajek vůbec nevadí a tak nějak jsem si na ně zvykl.
Armageddon je perfektní snímek určený především pro lidi, kteří se chtějí ne příliš náročně, avšak výborně pobavit. Nabízí vše, co člověk od podobného filmu čeká, navíc ve výborném provedení, s perfektním hereckým obsazením a zajímavým dějem. Z diváckého pohlednu se zřejmě jedná i o nejlepší katastrofický film, jaký byl kdy natočen.
